Naše názory

JUDr. Tomáš Sokol

Záhada trestnosti nepřekažení beztrestné přípravy

Kdo se dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin, musí takovému jednání zabránit, jinak se podle zákona dopouští trestného činu. Tato povinnost se vztahuje na konkrétní výčet trestných činů, a to již ve fázi jejich přípravy. Jsou zde však zařazeny i takové trestné činy, jejichž příprava není trestným činem, protože nesplňuje stanovené podmínky trestnosti.

Objevit v trestním zákoníku vyslovený paradox asi není obvyklé, ale přesto minimálně jeden by tu zřejmě byl. Souvisí s ustanovením § 367 odst. 1 trestního zákoníku, které upravuje postih nepřekažení trestného činu.  Podle prvé věty tohoto ustanovení má být postižen ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin. Tedy kritická je fáze přípravy a fáze faktické realizace, dokonání trestného činu. Z mého pohledu je důležitý pojem „příprava“, který je nepochybně pojmem trestním právem jednoznačně definovaným.  Zřetelně to tak vnímají i autoři Komentáře k trestnímu zákoníku[1], když  k pojmu přípravy trestného činu odkazují u § 367 tr. zákoníku na výklad k § 20 tr. zákoníku.  Na místě by vzhledem k výslovnému zmínění dvou fází trestného činu v ustanovení § 367 tr. zákoníku  byla otázka, zda zákonodárce míní stejně postihovat i nepřekažení tr.činu ve stadiu pokusu. Vycházeje z ustanovení § 111 tr. zákoníku, podle něhož Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc,  by bylo možno dovodit, že ano. Což nemůže než vyvolat další otázku, proč si zákonodárce ze stádií trestného činu vybral zrovna přípravu a páchání tr.činu a prostě neuvedl, že ve vyjmenovaných případech je trestné nepřekažení trestného činu. Míněno ve smyslu ustanovení § 111 tr. zákoníku, tedy ve všech stádiích. Tuto nejasnost lze nejspíš úspěšně překlenout výkladem, dle něhož, jestliže se povinnost překažení vztahuje jak na přípravu tak na dokonání (spáchání) tr. činu, pak zajisté i na pokus který je prostředním stupněm. A drobná výkladová nejasnost ještě není paradoxem, abych zůstal u tématu článku.

  Nyní ale k možnému postihu nesplnění povinnosti překazit přípravu trestného činu. Každý, kdo pracuje delší dobu s trestním zákoníkem (a předtím zákonem) už si zvykl na to, že právní normy trestního práva, zejména hmotného, nemají klasickou strukturu - hypotéza, dispozice a sankce.  Neexistuje explicitně vyjádřená povinnost překazit přípravu a páchání trestných činů. Pouze z trestního postihu jednání, označeného jako nepřekažení a definice toho, co překažení je, lze dovodit, že zákonodárce takovou povinnost ukládá.  Nicméně není sporu o existenci povinnosti. Otázkou ale je faktický rozsah. Ustanovení § 367 tr. zákoníku obsahuje výčet trestných činů, na které se vztahuje povinnost překazit je. Prvý je trestný čin vraždy dle § 140 tr. zákoníku a poslední § 415 odst. 3 tr. zákoníku, postihující zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků.  Celkem jich je 73. Překažení pak definuje odst. 3 téhož ustanovení a je jím včasné oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, v případě vojáka též svému nadřízenému.  Samo ustanovení § 367 tr. zákoníku je zcela jasné a jak patrno, zjevně předpokládá povinnost překazit nejen spáchání, ale i přípravu vyjmenovaných trestných činů. Trestný čin přípravy definuje ustanovení § 20 odst. 1 tr. zákoníku jako jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředku nebo nástrojů k jeho spáchání atd. Trestným činem ovšem takové jednání je pouze tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Oproti předchozímu trestnímu zákonu, který postihoval obecně přípravu jakéhokoliv trestného činu (§ 7 zákona číslo 161/1961 Sb.) zákonodárce v aktuálním trestním zákoníku chce postihovat pouze přípravu u některých trestných činů, definovaných jako zvlášť závažné zločiny. Co je zvlášť závažným zločinem, pak určuje ustanovení § 14 odst. 3 tr. Zákoníku. Podle něj to jsou úmyslné trestné činy na něž trestný zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let. Trestní zákoník tedy stanoví dvě obligatorní podmínky, bez jejich současného splnění nemůže být jednání,  označitelné jako příprava trestného, trestným činem. Musí jít o přípravu zvlášť závažného zločinu a trestnost musí být výslovně stanovena v příslušném ustanovení trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin postihujícího.

Jako typický trestný čin u něhož není s výkladem trestnosti přípravy potíž lze uvést ustanovení § 140 tr. zákoníku, postihující spáchání trestného činu vraždy. Již podle prvého odstavce je trestný čin ohrožen trestní sazbou odnětí svobody na 10 až 18 let, tedy jednoznačně je splněna podmínka podle § 14 odst. 3 tr. zákoníku a jde o zvlášť závažný zločin. V odst. 4 tohoto ustanovení pak je výslovně uvedeno, že příprava je trestná. Obě podmínky jsou splněny a tedy i nepřekažení přípravy tohoto tr. činu  je trestné aniž by celá úprava vzbuzovala sebemenší pochybnosti. Ne ve všech případech je ovšem situace takto jednoznačná. Hned v případě dalšího trestného činu uvedeného v § 367 tr. zákoníku, jehož nepřekažení je trestným činem,  je všechno jinak.  Jde o trestný čin zabití dle ustanovení  § 141 tr. zákoníku.  Ustanovení upravuje postih pachatele, který jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Poněkud mimo téma nelze než vyslovit jistou pochybnost o tom, zda se lze dopustit přípravy jednání, které   vyplývá ze silného rozrušení,  ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. Zdá se, že jde o skutek, pro který je typická zkratkovitost jednání, sama o sobě vylučující přípravu.  Nicméně, podle odst. 1 § 141 tr. zákoníku jde o trestný čin, za který je možné uložit trest odnětí svobody v trvání 3 až 10 let, tedy jde o zvlášť závažný zločin. Ovšem, v případě ustanovení § 141 tr. zákoníku  chybí výslovné uvedení trestnosti přípravy. Pokud by tedy někdo připravoval trestný čin zabití, například v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, pak na jedné straně by, formálně vzato, dle ustanovení § 367 tr. zákoníku bylo povinností toho, kdo se o takovéto přípravě hodnověrným způsobem dozví, ji překazit. Jenže současně sama příprava tr.činu zabití není trestným činem, protož trestnost není výslovně v ustanovení § 141 tr. zákoníku uvedena. Z toho plyne, že v tomto případě by mělo být postiženo nepřekažení přípravy k trestnému činu dle § 141 tr. zákoníku (dle § 367 tr. zákoníku),  která ovšem dle samotného ustanovení § 141 tr. zákoníku není tr. činem. Z pohledu trestního práva, hmotného i procesního, by tedy nemohli ti, kterým má být podána informace o přípravě tr. činu zabití, nic dělat.  Lze samozřejmě spekulovat  o tom, že by na základě informace o připravovaném tr. činu zabití mohlo dojít k přijetí opatření na tzv. operativní úrovni. Tedy na úrovni Policie ČR. A jistě by oznámení takové hodnověrně získané informace bylo možné ocenit jako žádoucí formu občanské bdělosti či angažovanosti. Ale na tom, že v daném případě příprava není tr. činem  nic změnit nelze. A povinnost oznamovat jednání, možná nežádoucí a nebezpečná, která ale nejsou  trestným činem z ustanovení § 367 tr. zákoníku dovodit také nelze. V tom je onen paradox.

 V ustanovení § 367 tr. zákoníku jsou ale uvedeny i trestné činy, u kterých je situace pokud možno ještě nepřehlednější. Typicky například v případě ustanovení § 159 odst. 1 tr. zákoníku. Tento trestný čin není v základní skutkové podstatě zvlášť závažným zločinem, neboť trestní sazba umožňuje uložit trest odnětí svobody na 2 léta až 8 let. Až v případě kvalifikované skutkové podstaty již jde o trestní sazbu 3 až 10 let v případě odst. 2, 5 až 12 let v případě odst. 3 a 8 až 16 let v případě odst. 4. U tohoto trestného činu je výslovně uvedeno, že  příprava je trestná, což ale nepochybně dopadá až na ony zvlášť závažné zločiny, spáchané podle zmíněného odst. 2 až 4 tohoto ustanovení. Nicméně ustanovení § 367 tr. zákoníku upravuje  trestnost neoznámení přípravy trestného činu dle § 159 tr. zákoníku jako takového, tedy včetně jeho odst. 1.    

 Postih za neoznámení trestného činu hrozí i v případě skutku dle § 193 tr. zákoníku, zneužití dítěte k výrobě pornografie. Přitom podle odst. 1 tohoto ustanovení lze za tento skutek uložit trest odnětí svobody na 1 až 5 let, za skutek dle odst. 2 je možno uložit trest odnětí svobody na 2 léta až 6 let a za skutek naplňující skutkovou podstatu trestného činu dle odst. 3 hrozí trest odnětí svobody 3 až 8 let. Tedy v žádné podobě tohoto trestného činu nemůže jít o zvlášť závažný zločin. A nad to ani není v tomto ustanovení výslovně uvedeno, že je trestná příprava. Přesto tomu, kdo by se o přípravě takovéhoto trestného činu dozvěděl, ukládá  ustanovení § 367 tr. zákoníku oznámit a tak překazit i přípravu. 

Takovýchto případů beztrestných příprav trestných činů uvádí ustanovení § 367 tr. zákoníku celou řadu,  včetně například zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, kde sice dle odst. 3 je možné uložit trest odnětí svobody na 5 až 10 let, ale není výslovně uvedená trestnost přípravy.

Obecně lze shrnout, že obsah ustanovení § 367 odst. 1 tr. zákoníku působí poněkud nesystematicky, nesrozumitelně a jak v úvodu zmíněno, paradoxně. Souvisí to nepochybně s tím, že zmíněné ustanovení se pokouší postihovat přípravu a současně i dokonání tr. činu. Někde ustanovení § 367 tr. zákoníku  bere v úvahu speciální úpravu trestnosti přípravy a upravuje postih nepřekažení jen v případech, kdy může být trestným činem i příprava. Projevuje se to tak, že v ustanovení § 367 odst. 1 jsou uvedeny pouze kvalifikované podstaty,  například 2., 3. či 4. odstavec příslušného ustanovení. Když je současně splněna podmínka výslovného označení trestnosti přípravy.  Ačkoliv ve vztahu k dokonání tr. činu by takové omezení nebylo nutné. V některých případech ale zákonodárce paušálně uvádí pouhé číslo ustanovení (§) a to bez ohledu na to, zda je v něm výslovně umožněn postih přípravy pouze u kvalifikované skutkové podstaty. Ovšem alespoň je splněna druhá podmínka, totiž výslovné uvedení trestnosti přípravy. Takových případů jsem napočítal 16. V 15 případech je § 367 tr. zákoníku upravuje postih nepřekažení přípravy trestného činu, který buď vůbec není závažným zločinem, anebo jen jeho kvalifikovaná skutková podstata, avšak zejména a hlavně, není v něm uvedeno, že příprava je trestná.  

Nelze zřejmě tvrdit, že by tento logický paradox mohl v praxi působit nějaké zásadnější potíže zejména proto, že trestný čin nepřekažení trestného činu je páchán, či vyšetřován jen ve velmi malém počtu. Podle statistiky dostupné na webu Ministerstva spravedlnosti ČR[2] v roce 2012 bylo pro tr. čin nepřekažení tr. činu (dle § 167 z.č. 140/1961 Sb.) a dle § 367 z.č.40/2009 Sb. v roce 2012 odsouzeno 14 osob a v roce 2013 (už pouze dle § 367 z.č. 40/20109)  20 osob. Nicméně hezky to nevypadá.

Text byl zveřejněn v časopise Právní rádce, vydání 3/2015


[1] Viz: Komentář k trestnímu zákoníku, Šámal a kol., C.H.BECK , II vydání, Praha 2012, strana 3362.

[2] Viz Statistické ročenky kriminality a soudních agend - http://cslav.justice.cz/InfoData/uvod.html


JUDr. Tomáš Sokol

společník

Staňte se našim klientem

Stát se naším klientem není nic složitého. Zpravidla se tak stane tím, že nás nejprve kontaktujete prostřednictvím emailu nebo kontaktního formuláře a stručně rozvedete, v jaké věci požadujete právní službu. Nedlouhou poté Vás oslovíme a společně, nejlépe při osobní schůzce, dohodneme podrobnosti převzetí věci.

Kde nás najdete?

Advokátní kancelář Brož & Sokol & Novák
Sokolská třída 60, 120 00 Praha 2 - Nové Město