Naše názory

JUDr. Tomáš Sokol

Co a jak se může a nemůže nařizovat a zakazovat

Analýza legislativního souboje státu s epidemii COVID-19 by už teď vydala na velmi tlustou knihu S lehkou nadsázkou by se dalo říci, záhy po epidemii způsobené koronavirem nás postihla epidemie různých obecně závazných právních aktů omezujících práva občanů, zejména pokud jde o podnikání, shromažďování apod.

Základní občanská práva, k nimž patří zmíněné právo podnikat, právo shromažďovat se, právo na rodinný život atd. jsou chráněna především ústavním předpisem, Listinou základních práv a svobod. Omezitelná jsou jen v případě, že to je nezbytné v zájmu demokratické společnosti, například zájmu na ochraně zdraví, pořádku, bezpečnosti atd. A jen zákonem či na nižším právním aktem vydaným na jeho základě. Takovým zákonem je zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení, zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a zákon č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii COVID-19, tak řečený pandemický. Na podrobnější rozbor těchto právních předpisů není místo, a tak lze pouze říci, že tyto zákony umožňují v určitých situacích sistaci některých občanských práv. Na tomto základě jsou tedy již více než rok zmíněná práva omezována. Problém je ovšem se způsobem, jak se tak děje, neboť ten, i velmi střízlivě hodnoceno, asi lze označit jako právní chaos. Je ale také třeba připustit, že krizový zákon, který je v základu konstrukce umožňující omezit občanská práva spíše počítal s povodní či jinou živelnou katastrofou na straně jedné a válečným stavem na straně druhé, ale nikoliv s potřebou celostátně omezit či úplně zakázat prodej v obchodech, nucené zavření dalších provozoven včetně restaurací na časově neurčitou dobu, podobně pak všech sportovních aktivit, všech kulturních aktivit a v některých případech i s významným omezením pohybu osob na veřejných prostorách. Totéž platí i pro zákona o ochraně veřejného zdraví. Na potřebu generovat právní předpisy ukládající uvedená omezení nebyla připravena ani vládní legislativa, což by samo o sobě umožňovalo omluvit chyby v prvému období, řekněme od března do května 2020. V té době již bylo vcelku jasné, co je v této oblasti únosné a co nikoliv. Bezprostředně po vyhlášení prvých omezujících opatření totiž následovaly žaloby proti nim a soudy se jimi začaly zabývat. Především jejich formálními náležitostmi, protože zkoumat důvodnost, tedy faktický epidemický stav a adekvátnost zákazů bylo pochopitelně mimo jejich možnosti. Záhy se ukázalo, že soudy jsou připraveny převzít roli regulátora nesčetných omezujících opatření, ale také to, že tuto roli budou vykonávat poměrně dost neúprosně. Prvým rozhodnutím o zrušení některých opatření došlo již v březnu 2020. Již z prvých konfrontací vyplynul vcelku jednoznačný závěr. Omezení občanských práv jsou možná, ale nelze je pojímat jako prostý projev vůle vlády či ministerstva zdravotnictví (MZ). Vždy musí být v mezích zákona, musí být respektovány základní občanské svobody a k omezení může dojít jen přiměřeně, tedy v nezbytné míře. Což lze shrnout do čtyř základních bodů. Nařízení musí být především oprávněné, tedy ten kdo nařizuje k němu musí mít danou pravomoc, musí být důvodné, musí být přiměřené a musí být dostatečně zdůvodněné.

Až na výjimky byla a jsou vydávána rozhodnutí kompetentním orgánem. Jak již řečeno, k posuzování důvodnosti konkrétního omezení vzhledem ke stávající epidemické situaci přistupují soudy velmi rezervovaně a v zásadě dávají najevo, že to primárně je věcí odborného posouzení toho, kdo příslušná opatření vydává. Problémy ale nastaly s přiměřenosti omezení a jejich odůvodněním. Z mého pohledu to nejlépe vystihuje pasáž odůvodnění jednoho z rozsudků Nejvyššího správního soudu (14. dubna 2021 sp.zn. 8 Ao 1/2021) v níž je uvedeno:

„Základem akceptace uvalovaných opatření a v důsledku toho i jejich dobrovolného dodržování je srozumitelné vysvětlení jejich potřebnosti a nezbytnosti při zvážení negativních důsledků do práv a oprávněných zájmů osob, které jsou opatřeními dotčeny. Bez pochopení smyslu a jistého ztotožnění s nimi se taková pravidla stávají pouze Pravidly moštárny (J. Irving), která jsou formálně platná, ale žádní adresáti se jimi fakticky neřídí, neboť je považuji za zcela zbytečná a vytvářejí si místo toho pravidla vlastní.“

Neschopnost formulovat omezení ukládaná fyzickým a právnickým osobám tak, aby byla přiměřená a též dostatečně odůvodněná je setrvalým problém, nyní již nikoliv vládní legislativy, ale výhradně legislativy MZ. Je asi dostatečně známo, že nepříjemnosti, které provázely vydávání omezujících opatření podle krizového zákona a zákona o ochraně zdraví veřejnosti se vláda pokusila vyřešit prosazením pandemického zákona, který měl „výrobu“ mimořádných omezujících opatření zjednodušit. Původní návrh takříkajíc bianko šeku pro vládu opravňující v podstatě k jakémukoliv omezení občanských práv byl původně Poslaneckou sněmovnou striktně odmítnut a nakonec v únoru tohoto roku byla přijata verze, kterou, podle mého soudu si vláda nijak zvlášť nepomohla. Především ale z výše uvedeného vyplývá, že nejde o to, kdo omezení ukládá, ale o jeho přiměřenost a srozumitelnost. Což se podle mne stále nedaří. Přesvědčivějším důkazem je „hromadná havárie“ hned několika mimořádných opatření MZ, omezujícími obchod a služby, setkávání osob a právo pokojně se shromažďovat, která NSS zrušil do deseti dnů od jejich vyhlášení rozsudkem ze dne 22,4.2021 (sp.zn. 6 Ao 11/2021).

Na počáteční kritiku celkové nedostatečnosti přijímaných opatření se pokusili někteří politici reagovat námitkou, že teď není čas na takové obezličky jako je právo či práva občanů, ale je třeba jednat. Nebyl to vhodný argument a soudy ve svých rozhodnutích, jimiž zrušovaly mimořádná opatření jasně uváděly, že respektují obrovský problém, kterým epidemie je, ale ani za této situace nelze resignovat na ochranu základních občanských práv. Je smutným faktem, že z tohoto vzkazu se vládní legislativa, ale zejména vládnoucí politici nepoučili dodnes.


JUDr. Tomáš Sokol

společník

Staňte se našim klientem

Stát se naším klientem není nic složitého. Zpravidla se tak stane tím, že nás nejprve kontaktujete prostřednictvím emailu nebo kontaktního formuláře a stručně rozvedete, v jaké věci požadujete právní službu. Nedlouhou poté Vás oslovíme a společně, nejlépe při osobní schůzce, dohodneme podrobnosti převzetí věci.

Kde nás najdete?

Advokátní kancelář Brož & Sokol & Novák
Sokolská třída 60, 120 00 Praha 2 - Nové Město