Naše názory

Česká advokátní komora (ČAK) si bude letos na podzim volit nové vedení. O posty v představenstvu se uchází s vlastním programem čtyři uskupení – Kandidátka 21 a platforma Moderní advokacie, která je její součástí, dále Otevřená advokacie a Komora 2.0. INFO.CZ přináší první díl ze série rozhovorů s jejich zástupci. Jak by měla komora fungovat, hospodařit a komunikovat? Jak velkým tématem je digitalizace nebo boj s vinkláři? A která témata kandidáty spojují, či rozdělují? Na třiadvacet otázek, které jsou pro všechna uskupení stejné, odpovídá Tomáš Sokol z Kandidátky 21.

Kandidátka 21 neboli společná kandidátní listina schválená představenstvem České advokátní komory je uskupením jednadvaceti advokátů, které současné představenstvo vyzvalo ke kandidatuře. Právě to bylo nedávno kritizováno jako střet zájmů. Advokáti v představenstvu totiž hlasovali sami pro sebe. „Vnímám to jako nesmyslnou a hloupou předvolební bublinu. Navíc i další důkaz neznalosti práva od namítajících,“ odpovídá za Kandidátku 21 Tomáš Sokol. Tvrdí také, že programy volebních platforem připomínají, někdy víc, někdy míň, programy politických stran před parlamentními nebo obecními volbami. „Tedy ve stylu, co uděláme, když nás zvolíte. Jenže v advokacii to tak nemůže fungovat,“ dodává.

 

Co je podle vás hlavním cílem působení představenstva České advokátní komory?

Cíl je jasný. Především zajistit, aby Česká advokátní komora řádně fungovala jako orgán veřejné správy, a tím zajišťovat a chránit nezávislost advokacie. Dále pak prosazovat zájmy advokátů například při tvorbě zákonů nebo podzákonných norem. Viz třeba výsledek dlouhodobého tlaku na změnu advokátního tarifu. Samozřejmě je cílem i řízení komory jako samosprávného subjektu adekvátně potřebám advokátů, případně rozhodnutí sněmu.

 

V čem je podle vás dnes ČAK moderní a v čem naopak za „moderními komorami“ ve vašem pojetí zaostává?

Neřekl bych, že se nějak zásadně liší od srovnatelných evropských komor. Českou advokátní komoru tvoří přes 13 tisíc advokátů v rozličném stadiu modernosti. Komora je moderní přesně podle toho, jak jsou moderní advokáti. Aniž bych se pokoušel definovat, co lze v činnosti komory považovat za moderní a co ne, zatím nevím o konkrétních výtkách nemodernosti. Řeči ve stylu, že je třeba jít jiným směrem, nebo být moderní a podobně, jak občas v poslední době zaslechnu, jsou o ničem. Ale uvidíme na sněmu, který jediný rozhoduje o zásadních otázkách.

 

Jak moc by se měla Česká advokátní komora v příštích letech digitalizovat? A v čem konkrétně?

O tom rozhodnou advokáti sami. Někteří například volají po možnosti intenzivnější interní elektronické komunikace, dost značnému počtu je to jedno, protože necítí potřebu nějaké komunikace. Takže digitalizace přiměřeně potřebám, možnostem a zájmu. Dovedu si představit elektronickou nabídku advokátů a jejich služeb, i když o tom je vedena diskuse. Asi nebude problém postupně přejít na e-administrativu ČAK. V minulosti jsme již realizovali možnost videonávštěv advokátů s klienty ve vazbě a ve výkonu trestu. Spolupracujeme s ministerstvem spravedlnosti na projektu rozšíření distančního soudního jednání. Jako obvykle nejde o to, jak moc, ale s rozumem.

 

Měla by ČAK zavést online hlasování na sněmu? A jak na to prakticky?

Určitě je potřeba o této možnosti diskutovat. Ale nejen v rozměru, jaké by to bylo hezké, ale také jak to udělat bezpečně, aby se pak komora po léta nesoudila s někým, kdo zpochybní použitou volební techniku, a tím kompletně zvolení všech orgánů komory. Ví někdo o firmě, která dodá software, schopný zajistit volbu pro 13,5 tisíce advokátů? Ale s tím, že bude ručit za bezpečnost a nezpochybnitelnost volby a zaváže se hradit všechny škody, které by vznikly v případě, že něco selže? Já ne. Konečné slovo ale bude mít sněm.

 

Jak hodnotíte slovenskou zkušenost, kdy se sněmu i přes jeho online podobu zúčastnil přibližně stejný počet advokátů jako v minulosti?

Zatím nehodnotím. Pouze konstatuji, že podle zpráv ze Slovenska možnosti distanční volby využil stejný počet advokátů, jaký se dříve zúčastnil sněmu.

 

V jaké oblasti svého působení je podle vás Česká advokátní komora dnes málo aktivní a čemu naopak tolik energie věnovat nemá?

Odhadem dle zápisů z jednání představenstva 80 až 90 % aktivit komory tvoří povinná agenda správního orgánu a řešení problémů, které přišly zvenčí. Bude to tak i do budoucna a energii vynaloženou na tuto agendu nelze nijak omezovat. Zbytek jsou aktivity samosprávné komory a o tom se nyní vedou diskuse. I tady ale bude zásadní výsledek sněmu. Za sebe bych vynakládal stejné, ne-li větší úsilí na celoživotní vzdělávání. Totéž platí pro odborné sekce a výbory, boj s vinkláři a mezinárodní aktivity, zejména spolupráci se zahraničními advokátními komorami. Nemyslím, že by advokacie měla něco ze svých činností omezovat.

 

Jak se budete snažit vést komoru pro „velké i malé“ advokáty? Jak nezapomenout na regiony?

Nerozlišuji mezi „malými“ a „velkými“. Jsou to prostě kolegyně, kolegové a jak znovu připomínám, cca 80 % činnosti komory je veřejná správa, která je pro všechny stejná. A stejné by měly být i aktivity v oblasti samosprávy. Ani teď, v době nejrůznějších nápadů jak dál, anebo naopak jak dál ne, jsem nezaznamenal námitku, že by nějaká skupina advokátů byla znevýhodněna. Nelze také zapomínat, že všichni jsme soutěžitelé, kteří se sdružují dílem proto, že musí a dílem, aby prosazovali to, co lze označit za společný zájem. Advokacie není a nemůže být cosi jako sociální stát.

 

Jak zabránit rozmachu vinklaření?

To je především věcí orgánů statní správy, my jen můžeme shromažďovat a předávat informace o podezřelých a urgovat jejich vyřízení, což velice intenzivně provádíme. Včetně trestních oznámení. Prosadili jsme změnu zákona o advokacii, která snad umožní ještě efektivnější postih. Můžeme poučovat a varovat fyzické a právnické osoby, jenže ono to nikoho moc nezajímá. Ani media ne. Takže budeme pokračovat v tlaku na státní orgány.

 

Jakým způsobem se pokusíte ochránit advokátní mlčenlivost a bojovat tak proti snahám narušujícím tento základní princip?

Jako doposud. Důsledným odporem proti všem návrhům zákonů či podzákonných norem, které by tento princip ohrožovaly. Znamená to desítky a stovky hodin diskuse s poslanci, pracovníky ministerstev a dalšími. A pokračovat v prosazování širší definice ochrany mlčenlivosti například v rámci rekodifikace trestního řádu či jiných právních předpisů až na úroveň toho, čemu se například ve Velké Británii říká „legal professional privilege“.

 

Hrozí podle vás zvyšující se kriminalizace činnosti advokátů?

Určitý problém se rýsuje v případě některých daňových a podobných operací. Naposledy jsme o problému jednali letos v květnu na úrovni zástupců České advokátní komory, vedení Policie České republiky a vedení Nejvyššího a Vrchního státního zastupitelství. Výsledkem je dohoda o nutnosti v této diskusi pokračovat. O nějakou větší hrozbu zatím nejde.

 

Jak hodnotíte aktuální debaty o možném střetu zájmů členů současného představenstva, kteří znovu kandidují a současně si svou kandidaturu odhlasovali?

Jako nesmyslnou a hloupou předvolební bublinu. Navíc i další důkaz neznalosti práva od namítajících. Představenstvo vypracovalo pro kontrolní radu rozsáhlé vyjádření. K němu bych za sebe dodal, že kdysi dávno sněm stanovil, nepochybně proto, abychom nehlasovali a nesčítali hlasy 14 dní, cosi jako numerus clausus pro kandidaturu do orgánů komory. Bylo určeno, že kandidovat může ten, koho podpoří představenstvo, anebo padesát oprávněných advokátů. Dvě kritéria, schválená minimálně dvěma sněmy. Buď padesát advokátů, anebo 10 členů představenstva. Případně devět, pokud o podporu usiluje stávající člen představenstva. Zdá se mi zcela přirozené, že členové představenstva podpoří ty zájemce, k nimž mají důvěru. V současné době to je 21 advokátů obého (všech) pohlaví. No a ten, koho představenstvo nepodpoří, musí mezi advokáty sehnat padesát kamarádů a známých, kteří ho podpoří. A opět, těch padesát asi musí mít k potenciálnímu kandidátovi důvěru. Tedy stejný vztah. Kandidátů s 50 hlasy je 16, což lze zjistit z Věstníku ČAK 2/2021. Celkem tedy 37 lidí. 

 

Kde je u jedné, nebo druhé skupiny jaký konflikt zájmů? Skučí jen ti, které nepodpořili ani advokáti v představenstvu, ani 50 jiných. Kdyby bylo jen to „padesátkové“ kritérium, pak vycházeje z hlasování představenstva by mne podpořilo 9 advokátů. A myslíte, že bych těch dalších 41 nesehnal? Hádám, že by to stálo tak 20 minut práce asistentky s rozesláním e-mailů kolegům. Můžeme diskutovat o tom, zda názor deseti či devíti členů představenstva má mít stejnou sílu jako názor padesáti advokátů, ale to je vše. Ne konflikt zájmů, ale nerovnost podmínek by mohl namítat ten, kdo nesehnal 50 hlasů ani podporu představenstva. Ovšem koho nechce podpořit ani těch 50 advokátů, ten by neměl žádnou šanci na zvolení. Takže ani o nerovné podmínky kandidatury nejde.

 

Jste pro zkrácení / prodloužení koncipientské praxe?

Neexistuje, anebo se mi nedostala do ruky analýza, z níž by vyplývala potřeba měnit délku koncipientské praxe. Tedy ani nejsem pro žádnou změnu.

 

Jste pro změnu v úvazcích koncipientů?

Ani potřebu této změny nic nesignalizuje a ani si nedokážu představit, co by mělo být měněno.

 

Je třeba lépe vzdělávat koncipienty a advokáty? A jak na to?

Určitě. Zejména to platí pro advokáty. To, s čím se občas střetávám v praxi, je dost hrůza.

 

Komunikuje dnes Česká advokátní komora s členy dobře? A co případně zlepšit?

Komora má webové stránky se všemi podstatnými informacemi, včetně všech zápisů z jednání představenstva, vydává Advokátní deník, Bulletin advokacie, Rychlé zprávy, doručované každému advokátovi stejně jako News. Myslím, že tento tok informací ze strany komory je dostatečný. I s jen minimálním úsilím se lze dozvědět vše, co advokát potřebuje. Je možné zefektivňovat komunikaci, operativnost vyřizování individuálních dotazů, ale celkově bych komunikaci hodnotil jako maximálně možnou v daných podmínkách.

 

Komunikuje dnes Česká advokátní komora s médii dobře? A co případně zlepšit?

Nejsem odborník na mediální komunikaci. Ale přicházím s novináři do styku velmi často a nikdy jsem od žádného neslyšel stížnost anebo jen kritickou poznámku týkající se komunikace komory. Opět platí, že když se novinář něco chce dozvědět a není to předmět advokátní mlčenlivosti, ochrany GDPR či osobnostních práv, tak se to bez problémů dozví.

 

Komunikuje dnes Česká advokátní komora se svými partnery (justice, exekutiva, politická reprezentace atp.) dobře? A co případně zlepšit?

Advokacie je součástí justice. S ministerstvem spravedlnosti, soudy a státními zastupitelstvími je podle mne komunikace dostatečná, setkáváme se ostatně při řadě formálních i neformálních příležitostí a žádný deficit nepociťuji. Pokud bylo potřeba, vždy byla i ochota jednat. Většinu těchto jednání iniciujeme my. Jako například výše zmíněnou diskusi o trestním stíhání advokátů. Advokacie je uznávaným a plnohodnotným partnerem. S politickými reprezentacemi jednáme podle potřeb. Ale zde nutno připomenout, že advokacie je apolitická a měla by taková být i nadále. Tedy je na místě jistá zdrženlivost.

 

Hospodaří podle vás dnes komora efektivně? A jak případně hospodaření zlepšit?

Kromě jiných institutů, zaměřených na ekonomické záležitosti komory, máme kontrolní radu složenou z volených advokátů, s ekonomickou sekcí, jejíž názor je pro mne významným a někdy i definitivním stanoviskem. A to bylo zatím vždy kladné. Což neznamená, že je stále třeba uvažovat o smyslu a důvodech výdajů a celkové koncepci toho, co má komora financovat. Ale žádná systémová pochybení nic nenaznačuje. A dokonce teď před volbami nikdo nic nenamítá. S jedinou výjimkou, na kterou ještě v otázkách dojde.

 

Jste pro zvýšení členských poplatků?

Doposud se taková potřeba nejevila. Ale pokud se prosadí snižování příspěvků některých skupin advokátů, případně rozšíření servisu pro advokáty, pak bude nutné počítat, zda na to komora bude mít při současné úrovni příjmů. A velkou neznámou je možný nárůst cen, například zdražování energií a podobně.

 

Jste pro personální audit komory? A v jaké oblasti?

Nebráním se tomu, pokud půjde o koncepční postup s jasně stanovenými cíli. Jako nutnost ale audit nevnímám. Bude dost jiných starostí.

 

Jak se stavíte ke smlouvě na pronájem Paláce Dunaj?

Bez emocí. Bylo jasné, že někde komora bydlet musí i po rekonstrukci Paláce Dunaj, kde léta měla část svého sídla a dlouhodobou nájemní smlouvu. Objekt vyhovoval už v minulosti, jeho obrovskou výhodou je blízkost ke Kaňkovu paláci. Každý, kdo se v branži trochu orientuje, ví, že i nájemné podle návrhu prolongované smlouvy bylo spíše výhodné než běžné. Takže proč nepokračovat? To je podstatné. Informacím o tom, že se prodloužení smlouvy chystá a oč konkrétně jde, nešlo uniknout. Bylo to publikováno 7x v zápisech z jednání představenstva, 3x v zápisech z jednání kontrolní rady, 4x v Rychlých zprávách představenstva, 3x v News, 1x na Twitteru, 2x v Advokátním deníku a 4x v Bulletinu advokacie. Přesto se jedna ne zcela bdělá kolegyně o uzavření smlouvy dozvěděla až ex post. Jistě jen proto nemohla přijít s lepším řešením, ale aby to nějak vykompenzovala, přišla s odhalením, že členové představenstva se chovají jako papalášové. Hloupé, ale „nihil novum sub sole“. A jak říkával soudruh Husák neblahé paměti: „Když čert nemůže uškodit, alespoň zasmrdí.“

 

Co z programu dalších uskupení je podle vás neuskutečnitelné?

Na tuto otázku odpovím především připomenutím poněkud opomíjeného faktu. Programy volebních platforem připomínají, někdy víc, někdy míň, programy politických stran před parlamentními nebo obecními volbami. Tedy ve stylu, co uděláme, když nás zvolíte. Jenže v advokacii to tak nemůže fungovat. Co bude představenstvo dělat, určují jednak jeho povinnosti plynoucí z toho, že komora je součást veřejné správy. Podstatné úkoly ukládá představenstvu sněm. Jde o jakousi formu imperativního mandátu. Teprve ve zbytku se může projevit společná vůle členů představenstva. Jestliže tedy Otevřená advokacie slibuje, že v představenstvu bude prosazovat on-line hlasování na sněmu 2025, je to slib s podmínkou, že tento cíl schválí sněm. 

 

Proti jeho vůli jít nelze. Za podivný, pokud jde o toto uskupení, považuji příslib prosazovat malou, efektivní, pružnou a přívětivou komoru dovnitř i navenek. Jenže v čem je ta stávající nemoderní, v čem by měla být menší nebo v čem přívětivější zjistit nelze. 

 

Anebo ze stejné provenience je i slib, že představenstvo by během svého funkčního období mělo navštívit obvody všech osmi krajských soudů a setkat se s regionálními advokáty. Považuji to ne za neuskutečnitelný, ale nesmyslný záměr. Zní to pěkně. Ale především nevím, co je „regionální advokát“. Momentálně, stejně jako v minulosti, jsou představenstvu i v ostatních orgánech advokáti ze všech regionů. Ti nejsou regionální? Co nového zjistí představenstvo, když uspořádá zasedání v Brně, Ostravě nebo Plzni? Já tedy nic. Jezdím po soudech celý rok, setkávám se s desítkami a v konečném součtu stovkami advokátů, aniž bych rozeznával, nakolik jsou regionální nebo neregionální, takže nevím, co nového bych se dozvěděl na výjezdním zasedání. Máme osm regionálních středisek s regionálními představiteli. O tom a o regionálních aktivitách asi autoři programu Otevřené advokacie moc nevědí. A ve finále, kterýkoliv advokát může se mnou komunikovat. Nejen osobně, ale telefonicky, e-mailem nebo videokonferenčně. A také toho někteří využívají. Totéž platí pro ostatní členy představenstva. Stávající a jistě i budoucí. Když se v Baladě z hadrů zpívá „Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a jdi mezi lid,“ asi to pro někoho zní inspirativně. Jenže my nemáme krále, zato jsme všichni lid!

 

Co z programu dalších uskupení byste naopak přejali bez dalšího?

Kandiduji do představenstva. To si program neurčuje, ale určuje mu ho sněm. Já deklaruji schopnost řešit povinnosti komory a respekt k usnesení sněmu. Principiálně se ale s většinou proklamací lze ztotožnit, jde pouze o to, jaká konkrétní představa je za nimi.

 

Zdroj: https://www.info.cz/pravo/advokacie/advokacie-neni-a-nemuze-byt-cosi-jako-socialni-stat?odemknout=QVC8MITTJZ